Stanovení podmínek užití otevřených dat

Ve zkratce: Návod na vytvoření licenčních oprávnění pro bezproblémové užití otevřených dat

S publikací otevřených dat je spojeno možné porušení autorských a databázových práv, která se k daným datům mohou vázat. Možnou překážkou je i situace, kdy jsou součástí datové sady osobní údaje. Před publikací je nezbytné vypořádat se s těmito překážkami poskytnutím licencí tam, kde je to nezbytné a možné. V případě, že data, ani žádná jejich součást, nejsou jakkoli chráněna, je vhodné uvést tuto informaci, za účelem zvýšení právní jistoty budoucích uživatelů dat.

Tento návod provede Poskytovatele dat problematikou licencování práv duševního vlastnictví k datům určeným k publikaci v režimu otevřených dat. Ukáže také, jak upozornit příjemce dat na výskyt osobních údajů v poskytované datové sadě. V této podkapitole jsou představeny doporučené možnosti nastavení podmínek užití. Samotný návod je rozdělený do čtyř sekcí, podle práv, se kterými se při zveřejňování otevřených dat setkáváme. Každá sekce se pak skládá z několika kroků a komentáře k relevantním zákonným ustanovením. První sekce se týká možné autorskoprávní ochrany prvků databáze, druhá sekce se týká autorskoprávní ochrany databází a jejich struktury, třetí sekce se týká zvláštních databázových práv pořizovatele databáze a čtvrtá sekce se týká osobních údajů v datové sadě.

Před publikací otevřených dat je nezbytné připojit k nim informaci o tom, zda a jak jsou chráněna z hlediska práv duševního vlastnictví. K tomu doporučujeme následující možnosti nastavení podmínek užití:

I. Veřejná licence CC BY 4.0, kterou vykonavatel autorského práva umožňuje volné užití svých děl za předpokladu, že uživatel díla jej uvede jako autora (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/). Dále je pro její korektní použití třeba uvést rovněž název díla, odkaz na jeho původní umístění a odkaz na znění licence. Zkušenost zatím říká, že použití CC BY 4.0 bude spíše výjimečné. Tuto licenci použijte v následujících případech:

1. Data jsou chráněna jako originální databáze dle § 2 odst. 2 Autorského zákona (tedy, je chráněna jejich struktura) a zároveň nemohou být úředním dílem dle § 3 písm. a) Aut. Z.
2. Data obsahují autorskoprávně chráněná díla a zároveň můžete tato díla dále licencovat. Pokud je licencovat nemůžete, nelze je ani poskytnout jako otevřená data.

II. Veřejná licence CC0, která slouží jako prostředek ke vzdání se databázových práv pořizovatele databáze (https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/). Díky tomu bude moci každý vytěžovat a zužitkovat obsah databáze – což je výsledek, kterého chceme otevřenými daty dosáhnout. Použije se častěji než licence CC BY 4.0, zejména proto, že se na zvláštní práva pořizovatele databáze vztahuje výjimka úředního díla až v případě databází pořízených po 1. 1. 2017. Použije se tehdy, když:

• Při tvorbě databáze byl učiněn pořizovatelem databáze (orgánem veřejné správy) pořízením obsahu (zanesením dat do databáze), jeho ověřením nebo předvedením (zveřejněním) kvantitativně nebo kvalitativně podstatný vklad. Ten může být vyjádřen penězi, tak dalšími způsoby. Pokud je databáze úředním dílem, licencovat není potřeba.

III. V případě že data nejsou jakkoli chráněna, je doporučeno k nim připojit místo licence informaci o tom, že data nejsou dle autorského zákona chráněna (příklad zde: https://portal.gov.cz/portal/ostatni/volny-pristup-k-ds.html). Tato varianta je pouze informací, kterou veřejná správa poskytuje a která pomůže následným uživatelům dat. Použije se tehdy, když není nezbytné použít některou z výše uvedených variant. Pro použití této varianty musí být splněny následující podmínky:

1. Databáze není autorskoprávně chráněná jako originální databáze; NEBO pokud databáze naplňuje znaky autorskoprávně chráněného díla jako originální databáze a zároveň existuje veřejný zájem na vyloučení autorskoprávní ochrany. Díky tomu se stane úředním dílem dle § 3 písm. a) Aut. Z. Tato varianta bude většinová oproti výše uvedené variantě I. 1).
2. Databáze neobsahuje autorskoprávně chráněná díla.
3. Databáze není chráněna zvláštními právy pořizovatele databáze; NEBO pokud databáze naplňuje nezbytné pro vznik ochrany zvláštními právy pořizovatele databáze a zároveň existuje veřejný zájem na vyloučení databázové ochrany a bude se na ni aplikovat výjimka úředního díla dle § 3 písm. a) Aut. Z.

Obecně platí, že licence je potřebná jen tam, kde je poskytován obsah chráněný některým právem duševního vlastnictví. Zároveň může být udělena jen tehdy, když je k tomu poskytovatel otevřených dat oprávněn (např. má možnost udělovat podlicence). V opačných případech by se licence neměla nikde u dat objevit (“jen tak pro jistotu”), protože to jen povede ke zmatení příjemců dat. Právě pro takové případy, kdy data nejsou chráněna, slouží “Informace o volném přístupu k datům”.

Tato sekce řeší otázky případné autorsko-právní ochrany samotných prvků dat. Většina případů poskytovaných dat nebude spadat pod definici autorského díla dle § 2 autorského zákona (121/2000 Sb.), nebude se na ně proto vztahovat autorskoprávní ochrana a nebude proto pro ně potřeba jakékoli licence. „Prostá data“ nejsou chráněna právy duševního vlastnictví. Ve výjimečných případech se však může stát, že databáze bude obsahovat autorskoprávně chráněná díla. Příkladem dat obsahujících autorskoprávně chráněná díla by mohl být seznam příspěvků literární soutěže pořádané radnicí, který by byl uveřejněný včetně plnotextového znění přihlášených soutěžních děl.

Krok 1 – Zjistěte, zda je součástí dat autorské dílo dle § 2 odst. 1 Aut. Z. Pokud není, nebo pokud se jedná o úřední dílo dle § 3 písm. a) Aut. Z., lze v tomto ohledu bez obav obsah databáze zveřejnit.

Krok 2 – Pokud data autorská díla obsahují, musíte zjistit, zda lze tato díla licencovat. Pokud jste autorem vy (tj. např. orgán veřejné správy, resp. váš zaměstnanec), můžete licenci CC BY 4.0 udělit bez dalšího. Pokud je autorem třetí osoba, musíte zjistit, zda licenční smlouva, která vás opravňuje k užívání díla, obsahuje výslovně uvedenou možnost udělovat podlicence a jak je tato podlicence specifikovaná. Pokud to podlicenční právo dovolí, můžete dílo licencovat licencí CC BY 4.0. Pokud ne, užijte vlastní licenci odpovídající možnostem udělení podlicence. Odkaz na konkrétní licenci by měl být umístěn u každého díla. Korektní užití licence CC BY zní: “<Název díla> je autorským dílem <Název organizace nebo jméno autora> a je zveřejněna pod licencí CC BY 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/). Dílo je možné použít za splnění licenčních podmínek.” Do katalogizačního záznamu distribuce pak v položce „Autorské dílo“ uveďte možnost „Obsahuje více autorských děl“.

Krok 3 – Pokud dílo licencovat nelze, musíte ho z poskytovaného obsahu odstranit.

Tato ochrana je založena § 2 odst. 2 a 5 Autorského zákona a chráněny jsou takové databáze, které jsou „způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem“. Chráněna je tady originální struktura, systém řazení údajů a podobně, tedy kostra, do které se samotné údaje vkládají. Takové databázi se říká „originální databáze“. Příkladem originální databáze může být obchodní rejstřík, který je však zároveň úředním dílem.

Krok 1 – Zjistěte, jestli distribuce, kterou publikujete, naplňuje znaky originální databáze. Pokud tyto znaky nenaplňuje, můžete je bez dalšího zveřejnit.

Krok 2 – Pokud znaky naplňuje, ověřte, zda existuje veřejný zájem na vyloučení autorskoprávní ochrany dle § 3 písm. a) autorského zákona, tak aby databáze byla úředním dílem. Ve většině případů tento zájem existovat bude.

Krok 3 – Pokud je databáze úředním dílem, nebrání vám autorskoprávní ochrana originální databáze v jejím zveřejnění v režimu otevřených dat.

Krok 4a – Pokud originální databáze není úředním dílem, a zároveň jste oprávněni licenci udělit, použijte licenční podmínky CC BY 4.0. Licenční podmínky použijte tak, že při katalogizaci distribuce uvedete do části katalogizačního záznamu „Databáze jako autorské dílo“ uvedete „Databáze licencována CC BY 4.0”. Zkontrolujte si, že ostatní nezbytné informace pro právoplatné udělení licence (identifikace databáze-díla a její autor) jsou uvedené v dalších částech katalogizačního záznamu (název datové sady a její distribuce a název publikující instituce).

Krok 4b – Pokud originální databáze není úředním dílem, jste oprávněni licenci udělit, a zároveň si nepřejete použít veřejnou licenci Creative commons, uveďte při katalogizaci distribuce do části katalogizačního záznamu „Autorskoprávní ochrana databáze jako díla“ odkaz na Vaši zvolenou licenci. Tato varianta je silně nedoporučovaná.

Tato ochrana je založena § 88 a následujícími Autorského zákona. Zvláštní databázová práva chrání investice vynaložené při zřízení databáze, ověření uvedených dat, nebo jejich publikaci. Práva vznikají, pokud pořízení, ověření nebo předvedení obsahu databáze představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad. Držitelem práv je pořizovatel databáze, což je osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. Zvláštních databázových práv se dá plně vzdát, na rozdíl od autorských práv. Příkladem databáze chráněné zvláštními právy pořizovatele databáze je databáze právních předpisů.

Krok 1 – Ověřte, zda k datům vznikla zvláštní práva pořizovatele databáze. Pokud byl učiněn při vkládání dat, jejich validaci, nebo publikaci kvantitativně nebo kvalitativně podstatný vklad, tak práva vznikla. Tento vklad, obvykle vyjádřen formou finanční investice, musí být podstatný, zdaleka ne všechny databáze na tuto ochranu dosáhnou.

Krok 2 – Pokud je podstatný vklad přítomný a zvláštní databázová práva pořizovatele databáze vznikla, ověřte, zda existuje veřejný zájem na vyloučení ochrany dle § 3 písm. a) autorského zákona, tak aby databáze byla úředním dílem. Ve většině případů tento zájem existovat bude.

Krok 3 - Pokud zvláštní práva pořizovatele databáze nevznikla, nebo pokud se na ně aplikuje výjimka úředního díla, můžete data volně publikovat.

Krok 4a - Pokud v daném případě není možné aplikovat výjimku úředního díla na zvláštní práva pořizovatele databáze, použijte licenci CC0, čímž se těchto práv vzdáte. Licenci CC0 udělíte (tedy práv se vzdáte) tak, že při katalogizaci distribuce uvedete do části katalogizačního záznamu „Zvláštní právo pořizovatele databáze“ uvedete „Licence CC0“.

Krok 4b - Pokud v daném případě není možné aplikovat výjimku úředního díla na zvláštní práva pořizovatele databáze, a zároveň si nepřete se práv vzdát, ale například je licencovat pod jinou veřejnou licencí, uvedete při katalogizaci distribuce do části katalogizačního záznamu „Zvláštní databázová práva pořizovatele databáze“ odkaz na Vámi zvolenou licenci. Jako příklad může sloužit „Licence CC BY 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/)”, v takovém případě si zkontrolujte, že ostatní nezbytné informace pro právoplatné udělení licence (identifikace databáze a její pořizovatel) jsou uvedené v dalších částech katalogizačního záznamu (název datové sady a její distribuce a název publikující instituce). Odkázat můžete i na veřejnou licenci dle vlastní volby. Tato varianta je opět silně nedoporučovaná.

Pokud data obsahují osobní údaje, je třeba o této skutečnosti informovat příjemce dat ve smyslu následujícího textu:

Poskytovaná distribuce datové sady obsahuje osobní údaje ve smyslu ​nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně ​fyzických osob v souvislosti se zpracováním ​osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů). Příjemce této distribuce datové sady se stává správcem osobních údajů. Vzhledem k tomu musí plnit zákonné povinnosti, které mu z účinné právní úpravy ochrany osobních údajů vyplývají.

Do katalogizačního záznamu proto vložte hypertextový odkaz na stránku, která tento text obsahuje (Distribuce datové sady obsahuje osobní údaje).

Je třeba nezapomenout, že může nastat situace, kdy dojde ke kombinaci výše uvedených ochran - např. data budou chráněna jak jako originální databáze, tak zvláštními databázovými právy. V takovém případě je nezbytné ošetřit všechna práva - je proto nezbytné vyplnit všechny 4 relevantní položky v katalogizančním záznamu. Pokud bude ve všech 4 případech uvedeno, že daná distribuce tento typ informací neobsahuje, působí katalogizační záznam jako ujištění pro příjemce dat, že s nimi může bezpečně nakládat bez jakýchkoli rizik právního omezení.

Podmínky užití se dle evropského standardu DCAT-AP připojují k distribuci datové sady. Jedna datová sada může obsahovat více distribucí, kde každá z nich může mít rozdílné podmínky užití.